Už je to devět měsíců, co islamistické hnutí Tálibán převzalo kontrolu nad Afghánistánem. Naše bývalé afghánské kolegy a spolupracovníky se ale i přes veškeré naše úsilí stále nedaří ze země dostat. Jedná se především o lékaře a lidi, kteří nám pomáhali s budováním a rozvojem adiktologických služeb v Afghánistánu. Na seznamu lidi, kteří žádají o vízum, je i bývalý ředitel nemocnice. Jim i jejich rodinám přitom za spolupráci se západními zeměmi hrozí nebezpečí, mnozí se strachují o svůj život. Finanční prostředky na evakuaci ohrožených Afghánců a jejich rodin přitom k dispozici máme. Díky neuvěřitelné podpoře veřejnosti se nám na tyto účely podařilo loni vybrat přes milion korun. Přestože už od loňského srpna intenzivně komunikujeme s českými a zahraničními úřady, ambasádami i ministerstvem, zařizujeme rodinám potřebnou dokumentaci, kterou k opuštění země potřebují, stále se nám je nedaří do Česka dostat. V čem je tedy problém?
Okamžitě poté, co došlo ke zhoršení bezpečnostní situace v Afghánistánu, spustila Společnost Podané ruce sbírku na evakuaci svých bývalých kolegů a spolupracovníků. Ve sbírce jsme vybrali neuvěřitelných 1 162 000 korun. Děkujeme všem, kteří svým darem přispěli, vašich příspěvků si nesmírně vážíme. O to více nás mrzí, že jsme tyto peníze doposud nemohli využít.
O tom, aby byl poskytnut afghánským rodinám azyl v České republice, vyjednáváme s úřady už od loňského srpna. Intenzivně jsme komunikovali s bývalým ministrem zahraničních věcí, nyní komunikujeme s ministrem současným. I po devíti měsících ale ministerstvo reaguje jen prázdnými úřednickými frázemi. Našim kolegům a jejich rodinám jde o život. Je ostudné, že české úřady dosud nedokázaly pomoci našim kolegům a jejich rodinám. Na prázdné fráze není čas!
„Jistě chápete, že jakkoliv je situace z pohledu ostatních osob akutní a snahy opustit území Afghánistánu s cílem dostat se do bezpečné země velmi naléhavé, musíme mít nastavená pravidla, kterými se budeme řídit. Přijetí dalších osob k přesídlení do ČR (nejen) z Afghánistánu má i důležitou migrační a bezpečnostní dimenzi,” stojí například v odpovědi na žádost o udělení víz našim spolupracovníkům.
V souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině přitom vidíme, že vláda je nakloněna humanitární pomoci i přijímání lidí prchajících před nebezpečím. V čem jsou afghánské rodiny jiné? Za všechny, které bychom rádi dostali do bezpečí, se můžeme zaručit. Se všemi se osobně známe, dlouhodobě s nimi spolupracujeme. Všechny rodiny mají navíc v České republice zajištěné zázemí. Peníze na jejich evakuaci se rovněž podařilo posbírat díky ochotě a pochopení vás – dárců. Jediné, na co nyní čekáme, je zelená od Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Naši kolegové spoléhají na naši pomoc už od srpna loňského roku a jejich situace se každým dnem zhoršuje: snižuje se počet míst, kde se mohou ukrýt, končí jim platnost cestovních dokumentů, které si však potom už nebudou mít jak prodloužit. Nebezpečí, že jejich rodiny budou vystaveny útoku, se každým dnem zvyšuje. Proto jsme se rozhodli požádat o pomoc vás, veřejnost. Nechceme čekat se založenýma rukama na zprávu, že některá z rodin byla vyvražděna. Nechceme čekat se založenýma rukama na zprávu, že některým z našich kolegů už pomoci nemůžeme. Proti nečinnému ministerstvu ale potřebujeme vaši pomoc, proto prosíme o sdílení – upozorněte novináře na to, že v Afghánistánu zůstávají lidé, kteří se přímo podíleli na projektech organizovaných z České republiky.
Nedovolme, aby se na naše kolegy a jejich rodiny zapomnělo!