Kontaktní pracovnice: Tuto práci je třeba dělat poctivě a srdcem

Společnost Podané ruce letos slaví 20. výročí svého působení ve Zlínském kraji. Prvním pracovištěm tu bylo Kontaktní centrum v Uherském Hradišti, nízkoprahová ambulantní a terénní služba v oblasti drogové problematiky. Seznamte se s Pavlou Šuranskou, kontaktní a poradenskou pracovnicí, která v centru působí od jeho počátků.

 

Pavli, proč sis vybrala adiktologické služby a kontaktní centrum? Co tě na téhle práci přitahuje?

Nedávno se mě jeden klient zeptal, proč dělám s takovými, jak to sám označil, losery jako on. Baví mě společně hledat motivaci ke změně jejich života k lepšímu, byť se pokrok někdy z hlediska společnosti zdá minimální.

Moje cesta do oboru započala asi momentem přijetí na VOŠ sociální a pedagogickou. Ještě před přijímačkami jsem zažila pocit, že tohle je pro mě to pravé, byla jsem si tím nebývale jistá. Jinak jsem totiž spíš nerozhodný člověk. Po absolutoriu jsem zaregistrovala nabídku práce v nově otvíraném káčku Podaných rukou a v konkurzu jsem uspěla. Byla to vlastně náhoda, tehdy nebylo v Hradišti moc možností, tak jsem si řekla, že to zkusím. No a zůstala jsem 20 let.

 

Přiblížíš nám, jak funguje Kontaktní centrum v Uherském Hradišti?

Podobně jako v ostatních malých městech. Jsme čtyři pracovníci, začínáme v 7:30 a řešíme administrativu, zápisy, vyřizujeme provozní věci. V 8:30 otevíráme pro klienty, kteří běžně chodí bez objednání tak, jak potřebují. Někdo jde pro rychlou výměnu HR materiálu, někdo sedne na kafe a stráví u nás 2 hodiny. Část klientů využívá hygienický servis. Dvorek s malou zahrádkou je úžasná věc pro ně i pro nás pracovníky. Jsme venku a přitom pracujeme. Po pauze od 13:00 chodí další klienti, každý má nárok na jednu návštěvu denně. V 16:00 zavíráme, jen teréňák má některé dny delší – zajíždí do okolních měst a brázdí tam ulice.

 

Vzpomeneš si, jaké byly začátky práce na Káčku v roce 2000? A jak vnímáš její podobu dnes?

Tehdy jsme měli skromné vybavení z druhé ruky, jeden počítač, a ještě bez internetu. Až v průběhu roku jsme zavedli e-mailovou adresu, ale maily jsme chodili vyzvedávat do internetové kavárny. Sami jsme si vytvářeli a tiskli letáky, měli jsme dost volné ruce, sami jsme si navrhli, sami i schválili.

Práce se za ta léta příliš nezměnila. Stále je hlavní náplní kontakt s klienty, nabízíme stejné služby. Postupně přišly certifikace, začali jsme klienty kódovat, změnil se jazyk, jakým s klienty mluvíme. Adiktologické služby se profesionalizovaly a mají už stabilní místo v systému sociální péče. A co si budeme povídat, finančně jsme úplně někde jinde. Když jsem začínala, moje výplata byla cca 5000 Kč za celý úvazek. Na druhou stranu, v počátcích byli lidi ochotní pracovat přesčas, bylo tam hodně nadšenců, to už dnes běžné není.

 

Vnímáš proměnu drogové scény? A co klienti? Jsou stejní jako před dvaceti lety, nebo dnes chodí s jinými problémy?

Ano, věci se určitě mění. V posledních letech nemáme téměř žádné uživatele zneužívající těkavé látky. Na druhou stranu na Hradišťsku stále nemáme heroin, a tak nejoblíbenější drogou zůstává pervitin, když opomenu marihuanu.

Klientela se u nás v Káčku změnila. Měli jsme zpočátku možná charakter nízkoprahu, ale probíhalo i poradenství. Nabízeli jsme dost volnočasových aktivit, hráli jsme s klienty šipky, karty, občas někdo brnkal na kytaru. Oblíbený byl stolní fotbálek, ještě před pár lety si na něj někdo vzpomněl. Teď klienti zestárli a chodí za nabízenými službami. A pár jich skutečně znám 20 let. Zpočátku bývalo hodně huličů, se kterými jsme postupně kontakty ukončovali a vytvářeli tak prostor pro uživatele pervitinu, ke kterým jsme nacházeli cestu déle. Zpočátku byli klienti víc uzavření, řešili anonymitu. Oproti dřívějšku dnes mají mnohem více zdravotních i sociálních problémů. Dřív jsme neměli klienty na ulici, takže nepotřebovali využívat hygienický servis.

 

Co bys vzkázala sociálním pracovníkům, kteří nastupují do adiktologických služeb?

To je těžká otázka. Při práci s klienty se mi osvědčilo na nic si nehrát, naslouchat jim, a když něco nevím, upřímně to přiznat. Ať dělají tu práci poctivě a srdcem a zároveň, ať nezapomínají na sebe, protože vyhořelý pracovník je k ničemu.

Rozhovor vedla Veronika Častulíková.

 

Kontaktní centrum v Uherském Hradišti

Šromova 145

Uherské Hradiště

686 01

Telefon: +420 777 454 795

E-mail: kcentrum.uh@podaneruce.cz