Nízkoprahové kluby pro děti a mládež (NZDM) rozhodně nejsou jen místem, kde mohou mladí trávit volný čas zajímavými a smysluplnými aktivitami. Je to především prostor, kde je možné s mládeží aktivně pracovat směrem k minimalizaci rizik vyplývajících z jejich životní situace, která je od ideálního stavu často velmi vzdálená. Nízkoprahová centra, stejně jako terénní práce pro mládež, jsou nástrojem, který je zcela zásadní v prevenci rizikového chování.
Společnost Podané ruce provozuje na jižní Moravě tři nízkoprahové kluby pro děti a mládež, dva v Brně a jeden v Blansku. Zejména v Brně pochází velká část klientů z romského etnika, u nichž musí pracovníci klubu zohledňovat kulturní odlišnosti a specifický životní styl. „Naše práce reaguje na potřeby dětí a mládeže a také na společenskou zakázku. Děti a mládež si často neuvědomují, že zažívají nepříznivé a ohrožující situace, ve kterých vyrůstají, ať už se jedná o nadužívání alkoholu a jiných návykových látek v jejich okolí, pasivní a škodlivé trávení volného času apod. Naším posláním je, aby si mladí lidé včas uvědomili, jaké chování je pro ně vhodné a které naopak ne a za naší pomoci se úspěšně zařadili do společnosti,“ vysvětluje Robert Hořava, vedoucí nízkoprahových klubů v Brně a Blansku.
Dlouhodobé budování důvěry mezi pracovníky a klienty je základem úspěchu
Činnost nízkoprahových klubů je založena na vybudování osobního a důvěrného vztahu, což vyžaduje čas. „Osvědčuje se nám práce s romskými dětmi v nižším věku. Je to z toho důvodu, že později se nám u tohoto etnika hůře buduje vztah, což je dáno právě specifickými kulturními tradicemi i životním stylem mladých Romů. Pokud s dětmi kontinuálně pracujeme od mladšího věku, potom se nám úspěšněji daří je dále doprovázet na cestě k dospělosti,“ vysvětluje Hořava. Důležitou část aktivit v nízkoprahových klubech tvoří preventivní programy, v rámci kterých se děti a mládež učí, jak se zorientovat v mnoha životních oblastech a poznat rizika plynoucí z různých způsobů chování. Pracovníci nízkoprahových klubů musí neustále reagovat na měnící se potřeby svých klientů a zohledňovat je v rámci realizované prevence. „Především pro romské klienty nižšího věku preventivní materiály více upravujeme, aby děti v maximální míře zaujaly. Může se jednat o vědomostní soutěže, zábavné informační materiály, kvízy apod.,“ doplňuje Hořava.
Obecně se kluby zaměřují na specifická témata, která se těchto dětí a mládeže nejvíce týkají, jako je násilí, předčasné sexuální zkušenosti, péče o zdraví (např. škodlivost energetických nápojů, starost o tělo apod.) a kontakt se společenským prostředím (např. jak zorganizovat výlet, proč je důležité vzdělání a práce apod.). „Děti a mládež mohou samozřejmě přijít s jakýmkoli jiným tématem, které je trápí a se kterým jim rádi pomůžeme,“ dodává Hořava.
Co s kulturními odlišnostmi, které většinová společnost neschvaluje?
Pracovníci nízkoprahových zařízení se při práci s romskou klientelou setkávají také s různými tradicemi nebo chováním, které obvykle nejsou v rámci české společnosti akceptovány, ale v romské komunitě se berou jako norma. „Setkáváme se třeba s tím, že když si mladí lidé vytvoří partnerský vztah, partner zakáže partnerce bez jeho doprovodu vycházet ven. Na takové situace reagujeme způsobem, že děti už v mladším věku informujeme o jejich právech a možnostech, tedy ještě dříve, než se do takových situací dostanou. Rozhodnutí, jaký život si vyberou je samozřejmě na nich samých. Je pro nás důležité, aby mladí lidé vcházeli do života vybaveni kompetencemi tyto situace zvládat,“ vysvětluje Hořava.
NZDM není herna, ale sociální služba
Aby měly děti zájem do klubu opakovaně docházet, musí pro ně být nabízený program dostatečně atraktivní. To může vést k mylnému dojmu, že si pracovníci s dětmi a mládeží v klubu pouze hrají a pomáhají dětem naplnit volný čas. „Přitom už při prvních kontaktech děti pečlivě informujeme, že volnočasové aktivity jsou v zařízení jen prostředek k tomu, aby k nám rády chodily. Jednáme s nimi na rovinu, naši klienti tak vědí, že jsme hlavní náplní sociální služba určená k tomu, abychom společně řešili jejich obtíže,“ vysvětluje Hořava. V klubu jsou nastavena jasná pravidla chování a mladé nemůže nikdo nutit, aby do zařízení přišli. Je tedy zřejmé, že realizovaná služba musí být hned od počátku atraktivní takovým způsobem, který je jim blízký. Pokud by tomu tak nebylo, vybrali by si svoji běžnou alternativu trávení volného času, kdy se bez dohledu pohybují po ulicích, parcích nebo obchodních domech, kde pro ně žádná pravidla neexistují a mohou si dělat, co chtějí (užívání alkoholu, drog, vandalismus apod.).
Nevidíme oheň, který uhasil někdo jiný…
Předcházet potížím dříve, než začnou, je mnohem efektivnější, než později řešit problémy velkých rozměrů. „Můžeme spíše změnit názor a pohled na svět dítěti, mladému člověku nebo dospělému?“ ptá se s nadsázkou Hořava a pokračuje: „Bez našich nízkoprahových zařízení není nikdo, kdo by se o tyto ohrožené a neorganizované děti staral. Zároveň však platí, že čím jsme úspěšnější a naše práce efektivnější, tím méně je vidět.“ Možná i proto se nízkoprahové kluby dlouhodobě potýkají s nedostatečným financováním. Problémem je také požadavek vysoké spoluúčasti obcí na finančním zajištění chodu klubů ze strany Jihomoravského kraje, který je v procentuálním vyjádření dokonce nejvyšší ze všech služeb sociální prevence.
Služba pracuje s dětmi a mladými lidmi, kteří mají často vlivem prostředí, ve kterém se pohybují, velmi zkreslenou představu o tom, jak by měli ve společnosti správně fungovat. Tyto představy získávají jak přímo z rodiny, tak od svých vrstevníků. „Dokážeme jim ukázat, že užívání drog, alkoholu, násilí nebo vandalismus k normálnímu a správnému chování nepatří. V naší práci s dětmi máme 80% úspěšnost, kdy si naši klienti dokážou uvědomit rizika svého chování a minimalizovat ho tak, aby nebylo protiprávní. U 100 % dětí ale umíme dosáhnout stavu, kdy si rizika spojená s jejich způsobem chování plně uvědomují,“ uzavírá Hořava.
Více o nízkoprahových zařízeních najdete zde.