Léčíte se ze závislosti, měníte svoje zvyky a děláte všechno proto, abyste žili život, který podporuje vaši abstinenci a najednou to přijde – relaps. Tajemné slovo, za kterým se skrývá (dočasný) návrat k chování, kterého jste se chtěli zbavit – opili jste se, vsadili jste si, dali jste si „čáru“. Udělali jste něco, o čem jste si stokrát říkali, že už to nikdy neuděláte. Jak relapsu předejít a jaké ponaučení může přinést do budoucna?
Po relapsu se obvykle dostaví jakási „morální kocovina“ doprovázená výčitkami. Říkáte si: „Jak jsem to mohla dopustit? Jak to, že jsem si znovu vsadil, když jsem říkal, že už to nikdy neudělám? Proč jsem se opila? Právě teď, když to všechno šlo tak dobře. Teď můžu začít zase se vším od začátku!“ Jako by pokrok, který jste mezitím udělali, zmizel.
Relaps se dá zvládnout a nemusí se opakovat
Není třeba hned házet flintu do žita – s relapsem, jako s nějakým krokem nazpět, je užitečné na cestě k abstinenci počítat. Jde o běžnou součást léčebného procesu. Když se učíte novému chování, nemusí se všechno podařit hned na poprvé. Aktuální relaps může paradoxně pomoci předcházet dalšímu v budoucnu. Dává příležitost lépe si „nastavit“ svůj život směrem k větší stabilitě.
Je třeba věnovat pozornost tomu, co v životě chcete a potřebujete a nemávat nad varovnými signály rukou. Třeba se naučit zvládat stres a negativní pocity (vztek, úzkost, obavy…) jinak než dosud. Připomeňte si, co vám při abstinenci fungovalo v minulosti a taky popřemýšlejte nad tím, co vám v každodenním životě chybí k tomu, abyste se cítili dostatečně v pohodě. Někdy stačí udělat malinkou změnu, jindy je toho potřeba změnit víc.
Varovné signály zvyšující riziko relapsu:
- Jsem často podrážděná/ný ze své rodiny a přátel.
- Izoluji se od svého partnera/partnerky, kolegů, rodiny nebo přátel.
- Cítím se zavalený/á pocity osamění, frustrace, hněvu a smutku.
- Snadno se naštvu, vytočí mě každá drobnost.
- Ztrácím zájem o to, co mě dřív bavilo.
- Často se trápím tím, co se stalo v minulosti a mám obavy z budoucnosti
- Vyčítám si věci, které jsem pokazil/a.
- Někdy vzpomínám na to, jak mi bylo dobře, když jsem pil/bral/hulil/hrál.
- Občas se přistihnu při tom, že obviňuji okolí ze svých problémů.
- Často si stěžuji na to, co se mi stalo a cítím se jako oběť okolností.
- Přemýšlím o tom, jestli by návrat k braní/hraní/pití byl opravdu tak špatný, když i teď jsou věci dost neúnosné.
- Začínám vědomě lhát ostatním.
- Všímám si, že se častěji uchyluji k jiným návykovým látkám, které nejsou předmětem mé závislosti (THC, alkohol, léky, cigarety…)
- Zlehčuji obavy z toho, že bych do toho mohl/a znovu spadnout.
- Právě procházím závažnou životní situací (ztráta zaměstnání, úmrtí blízkého člověka, rozchod…)
(zdroj: upravený seznam od slovenských kolegů – http://www.nehraj.sk/som-hrac2/po-liecbe/6-relaps-a-ako-mu-predchadzat.html)
Co dělat po relapsu?
Pokud se v popsaných varovných signálech poznáváte, je na místě zvažovat další kroky, abyste možnému relapsu předešli. Někdy stačí, když si najdete čas na sebe a zamyslíte se nad tím, co se ve vašem životě právě děje a co byste zrovna teď potřebovali (od rodiny, přátel, v práci, co vám přináší radost a uklidnění). Dále je dobré se na nějakou dobu vyhýbat prostředí, o kterém víte, že je pro vás rizikové. Zároveň si můžete přijít nezávazně promluvit i do Terapeutického centra Společnosti Podané ruce a podrobněji se poradit o tom, jak se vyhýbat relapsu a udržet abstinenci.