Bezpečný prostor, kde se můžete svěřit, promluvit si o tématech, kterým se vaše okolí vyhýbá, najít pochopení a zorientovat se ve vlastní situaci – to vše poskytují nízkoprahová zařízení pro děti a mládež Společnosti Podané ruce. „S dětmi a mládeží se snažíme vybudovat osobní a důvěrný vztah, díky kterému jim pak dokážeme pomoci s jejich problémy i dalším rozvojem,“ říká Robert Hořava, vedoucí nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v Brně a Blansku.
Činnost těchto center, která je založena na individuálních rozhovorech a specifické prevenci, pomáhá dětem s úspěšným zařazením do společnosti. Často si přitom tyto děti zprvu neuvědomují, že vůbec nějaké problémy mají. To platilo i v případě Lenky, jedné z mnoha dětí, které naši zaměstnanci pomohli. Nyní se rozhodla podělit o svůj příběh.
Lence bylo teprve sedm let, když byla u smrti své babičky, kterou měla moc ráda a byla ji oporou. Tehdy začala mít Lenka problém s mluvením i známkami ve škole. Změny nastaly i v jejím chováním. Byla výbušnější a často na své okolí křičela. Cítila se k ničemu. O rok později ji opustil i otec, a ani v matce, která neustále střídala partnery, Lenka oporu nenašla. Často ji nedávala ani svačinu, a když si osmiletá dívka stěžovala, dostala pár ran. Marně se matce snažila říct, aby na ni nekřičela a nebila ji, ale nepomohlo to. Lence chybělo stabilní zázemí.
Rozhodla se proto kontaktovat svého otce, ale měla strach z matky, která nesouhlasila s tím, aby se mu ozvala. Navíc dívce tvrdila, že otec o ni nemá zájem. Když bylo Lence jedenáct, její otec se zabil. Matka pak přiznala, že po celou dobu psal otec své dceři pravidelně dopisy.
To vše se odrazilo na Lenčině školním prospěchu. Kromě špatných známek měla také problém s učiteli i spolužáky – ti ji dokonce šikanovali. Dívka si ale nenechala takové zacházení líbit a bránila se, jednou tak málem shodila spolužačku na radiátor. Kvůli tomu byla Lenka označená za problémovou a poslána do speciální školy.
Když ji bylo třináct, našla si její matka nového přítele. Ten ji často ponižoval, přehnaně kontroloval a občas dokonce proti její vůli vcházel do koupelny a pozoroval ji nahou. „Tvrdil, že dohlíží na to, jestli se správně myju,” vzpomíná Lenka. Snažila se svěřit se svými obavami matce, ta ji ale vždy odbyla, že nemají peníze a její přítel se o ně alespoň stará.
Nakonec to ale zašlo až tak daleko, že muž Lenku sexuálně zneužil. Ze strachu mlčela a dlouhou dobu se nikomu nesvěřila. Dlouho na sebe nenechaly čekat noční můry, záchvaty pláče, a nakonec i myšlenky na sebevraždu. Začala si ulevovat kouřením a sebepoškozováním.
Začala se řezat, myslela si, že je tlustá, a nevěřila si. Vinila se za špatné věci, které se dějí jí i druhým okolo. Toužila se odreagovat, najít si nějaké zájmy. Obzvláště ji lákal basketbal a tanec. Rodina ale neměla peníze, matka byla nezaměstnaná. Nejenže si nemohla dovolit platit Lence koníčky, neměla ani na nové oblečení. Lenka se často kvůli tomu stávala terčem posměchu spolužáků.
Do nízkoprahového klubu dovedla Lenku její kamarádka, když jí bylo patnáct. „Působila jako energická mladá slečna, která si ráda povídala. Byla vděčná za každou špetku pozornosti, také moc ráda zpívala,“ vzpomíná Hořava. Psychologickou pomoc dívka odmítala, nechtěla mluvit s nikým jiným než s pracovníky nízkoprahu. „Společně jsme s ní tedy pracovali na jejím sebevědomí, vztazích, volném čase a na tom, co by chtěla dělat v budoucnu. Pomáhali jsem jí také uchopit problematiku kouření,“ dodává vedoucí klubu.
Mezi pracovníky nízkoprahového zařízení a Lenkou vzniklo pevné pouto. Dívka se jim dokonce svěřila se svými bolestmi z minulosti. „Vysvětlili jsme jí, že matčin přítel ji zneužil, a že bychom měli jít na policii. Byla však vyděšená z reakce své matky a odmítla o tom s námi dál mluvit. Nakonec jsme ji ale dokázali přesvědčit, že je důležité situaci řešit.“
Lenka začala spolupracovat na vyšetřování. Muž byl odsouzen na podmínku a dál žil s její matkou. Brzy poté ještě neplnoletou Lenku vyhodili z domu.
I přes všechny útrapy, kterými si Lenka prošla, má dnes spokojený vztah se svým partnerem. Účastní se také podpůrné skupiny pro zneužité ženy. „Program i psycholožka jsou mi oporou stejně jako samotný klub, který mi pomohl, když mi bylo nejhůř, za což jsem vděčná,” uzavírá Lenka.
– Robert Hořava a týmy NZDM v Blansku a Brně
Ocitli jste se v podobné situaci? Potřebujete pomoc nebo víte o někom, kdo by ji potřeboval? Obraťte se na NZDM v Blansku nebo NZDM v Brně.
Název projektu CZ: Podpora mladých lidí ze sociálně znevýhodněného prostředí při vstupu do samostatného života po ukončení nebo i v průběhu jejich vzdělávání
Registrační číslo projektu: CZ.03.2.65/0.0/0.0/16_047/0011790