Do Afghánistánu jsem se poprvé podíval před osmi lety jako zaměstnanec Společnosti Podané ruce. Z původně jedné cesty se stala práce na čtyři roky a příběh, který dodnes neskončil.
Věřím, že každý, kdo v Afghánistánu nějakým způsobem působil, potvrdí, že se vám místní atmosféra dostane velice lehce pod kůži. Kombinace orientálních kulis, srdečnosti, pragmatického uvažování a nám blízkého lehce černého humoru jsou koktejlem s návykovým potenciálem. U mě tomu nebylo jinak.
Hlavním cílem naší mise byla pomoc s rozvojem drogových služeb pro ty nejpotřebnější a vzdělávání pracovníků, kteří tyto služby poskytují. Afghánistán není totiž jen největší producent opia a heroinu, ale také zemí, kde jsou drogy velice lehce dostupné. Vše bylo navíc umocněno rozmachem užívání pervitinu na tamní drogové scéně, se kterým mají drogové služby v Česku bohaté zkušenosti.
Paleta našich aktivit byla pestrá. Od advokačních na podporu substituční léčby přes vzdělávací aktivity pro pracovníky z celého Afghánistánu, výzkumné a evaluační projekty až po rozběh mobilního kontaktního centra, které se snažilo pokrýt nedostupná místa v Kábulu a jeho okolí.
Vzhledem k intenzitě a délce, kterou jsme práci věnovali, mezi námi a afgánskými kolegy přirozeně vzniklý blízké a nebojím se říci i přátelské vazby. Po našem odchodu z Afghánistánu jsme s některými z nich zůstaly v letmém kontaktu. Vše změnil loňský podzim, kdy po odchodu spojeneckých vojsk zavládl v Afganistánu chaos a země se znovu dostala do područí Talibánu.
Společně s kolegy z mezinárodní komunity, která v Afghánistánu působila, jsme se zatajeným dechem sledovali záběry z Kábulu a znepokojením četli, jak Taliban prohledává jednotlivé domy a hledá zrádce a kolaboranty. Jedni z prvních na řadě byli spolupracovníci se zahraničními organizacemi, tedy i naši kolegové a jejich rodiny.
Většinu z nich jsme zkusili kontaktovat. Někteří z nich stihli ze země zavčas odejít a jiní se rozhodli zůstat a částečně uvěřili „PR“, že Taliban verze 2.0 nebude tak striktní jako při předchozí středověké nadvládě. Bohužel následná realita byla jiná. Jeden z naši kolegů byl po opakovaných vyhrůžkách a prohlídkách domu nucen odejít do zahraničí. Nyní se pohybuje s velmi omezenými prostředky, pasem před propadnutím a bez rodiny mimo Afghánistán. Šance na bezproblémové přidělení víza se tak rapidně snižuje.
Přesto věřím, že jednoho dne zde Ramina přivítám a začne další etapa afghánské mise. Pomoc se začátkem nového života rodině, která si to zaslouží. Ano je to tak, do Afghánistánu se na otočku nejezdí.
Roman Hloušek
Výzvu k pomoci afghánským rodinám naleznete ZDE.
Společnost Podané ruce realizovala v Afghánistánu následující projekty: