Když můžete udělat cokoliv pro lepší život dětí, tak to prostě udělat musíte. Proto Společnost Podané ruce v rámci sociálních služeb pro děti a mládež provozuje celkem osm zařízení, které poskytují zázemí, podporu, odbornou pomoc i možnosti smysluplného trávení volného času a jsou útočištěm dětí a dospívajících před nevlídným a někdy i nebezpečným sociálním prostředím v němž vyrůstají. Tato nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) tak představují nástroj prevence rizikového chování, které může mít negativní dopad na naplnění jejich budoucích životních šancí.
Podané ruce, které letos slaví 30 let svého působení, převzaly poprvé službu tohoto typu v Blansku v roce 2005 (centrum vzniklo v roce 1999). Postupně se rozšiřovaly převzetím nebo otevřením nových zařízení v Olomouci, Prostějově, Mohelnici a Zábřehu, přes Brno, Kroměříž až po zatím poslední nově otevřené v roce 2018 v Hanušovicích. Termín “nízkoprahové” vyjadřuje přístupný, bezpečný a otevřený prostor – vítán je kdokoli z dané věkové skupiny – který nabízí dětem a dospívajícím příležitost se dlouhodobě a dobrovolně, tzn. podle vlastního zájmu a potřeb, scházet a společně sdílet složité období dětství a dospívání.
Sociální pracovníci v NZDM prostřednictvím soustavných a dlouhodobých preventivních programů zaměřených na závislosti, impulsivní chování, agresivitu, kriminalitu, rizika neodpovědného sexuálního života, e-bezpečí, rasismus a xenofobii atd. usilují o to, aby si děti a mládež v modelových situacích nacvičili takové techniky samostatného rozhodování a chování, které jim později mohou v ohrožujících situacích pomoci správně se rozhodnout a “ustát” tlak negativních skupinových norem sdílených mnohdy v jejich partách a subkulturách. Tito pracovníci představují pro klienty mnohdy jediný pro ně přijatelný a akceptovatelný kontakt s dospělým světem, který dlouhodobě ovlivňuje jejich postoje. V tomto smyslu NZDM často nahrazují roli rodin – pomáhají např. s doučováním, orientací ve společenském kontextu a fungují jako důvěrníci a průvodci dospíváním.
Nízkoprahové zařízení není herna
Nízkoprahová zařízení nabízejí herní prvky, jako je např. kulečník, stolní fotbal, ping-pong nebo deskové hry, a děti se zde také mohou věnovat některým sportovním či uměleckým aktivitám (fotbalové turnaje, kreslení, fotosoutěže atd.). Ty však nefungují jako nahrážka zájmových kroužků či klubů, ale slouží k metodickým účelům. Jednak jde o navození potřebné příjemné atmosféry pro vykonávání odborné sociální práce (děti se zde musí cítit co možná nejlépe), a dále o trénink odpovídajících návyků a forem, v nichž mají děti a dospívající “mezery”. Fotbalový zápas tudíž neslouží ke zlepšení hrací techniky, ale pod dohledem sociálního pracovníka se účastníci mají odnaučit chovat se k sobě navzájem konfliktně, být schopni vzájemné domluvy, respektovat názory a postoje ostatních, spolupracovat nebo také dělat kompromisy. I deskové hry jsou využívány se záměrem osvojit si základy slušného chování, naučit se trpělivosti, dodržování pravidel, fair-play atd.
Významným aspektem role nízkoprahových zařízení je bezesporu také komunitní rozměr služeb, který momentálně přerůstá původně zamyšlený rámec. Pečují například o děti z chudších rodin v některých sociálně vyloučených lokalitách, které se vlivem aktuálních okolností ocitly v mimořádně složitých životních situacích, organizují sbírky materiální pomoci – zejména školní pomůcky, brašny, ale i oblečení. Všechny tyto služby a aktivity jsou vedeny záměrem individuálního přístupu k dětem a vyrovnání jejich šancí, neboť ne všichni dostanou na začátku života rozdané „dobré karty“.
Jistota v době mimořádných opatření
Činnost nízkoprahových zařízení pro děti a mládež byla rozhodnutím vlády v březnu 2020 po dobu nouzového stavu pozastavena, život v nich tak ze dne na den zmizel a v této nové situaci bylo nutné rychle se přeorientovat na e-terén (včetně jeho metodického zvládnutí a obsahového vybudování), který přestavoval jediný funkční komunikační kanál. “Byl to pro nás dosud neznámý způsob práce a učili jsme se za pochodu. Snažili jsme se klienty především uklidnit srozumitelnými informacemi o viru a vládních zákazech a rozptýlit je zábavnými videospoty, pořádali jsme pro ně on-line soutěže a klání v on-line hrách, připravovali jsme hádanky a křížovky, pomáhali jsme jim se školou, na dálku jsme s klienty vařili nebo třeba šili roušky. Byli jsme s nimi na individuálních chatech nebo po telefonu ve chvílích, kdy jim bylo úzko a cítili se opuštění”, říká Petr Huptych, vedoucí Oddělení odborných služeb v Olomouckém kraji.
Radikální změna životního rytmu – od zavedení distanční výuky ve škole až po nemožnost volného setkávání se s kamarády – pochopitelně vede k rozbití běžných sociálních interakcí a nevyhnutelně se odráží také v často křehkém rodinném prostředí, ze kterého návštěvníci těchto zařízení přicházejí. Po dobu omezení pohybu jsou rodiny nuceny zůstat spolu uzavřeny v bytech, a projevují se tak různé krize, s nimiž se tyto děti a mladí lidé sociálním pracovníkům svěřují, nebo které vycházejí najevo během on-line komunikace. Nejčastěji se jedná o nucené soužití s rodinnými příslušníky konzumujícími alkohol či vykazujícími agresivitu a prohloubení narušených vztahů v rodině, nedostatečný kontakt se školou a obavy z prospěchu, rizikové chování vyplývající z pocitu, že doma se může všechno a policie je daleko. Mezi problémy se objevuje absence denního režimu, pocit osamění a sklon ke zvýšenému užívání drog, u starších klientů obavy z nezaměstnanosti, a tedy ze ztráty bydlení a existenčního zázemí, dezorientace z mediálních zpráv o koronaviru a strach o budoucnost a o život. Proto asi nikoho nepřekvapí, že za této situace v některých NZDM prudce narostla například vytíženost on-line sociálního poradenství, a to meziročně řádově o několik stovek procent.
”Naše sociální služby byly v čase omezení pohybu pro děti a mladé lidi často jediným zdrojem srozumitelných informací a podpory, který jim byl neustále dostupný i doma nebo na mobilním telefonu a k němuž měli důvěru,“ zdůrazňuje Petr Huptych. Dnešní doba je těžká pro všechny, ale pro děti a dospívající obzvlášť. Převládající pocity jsou osamění, bezradnost, bezvýchodnost, nejistota, úzkost. Někdy stačí jen vyjádření zájmu nebo pochvala. Proto jsme tady a děláme, co je třeba.
Už 30 let Společnost Podané ruce poskytují kvalitní služby v oblastech prevence a léčby návykového chování, duševního zdraví, programů pro děti a mládež, programů postpenitenciární péče, ochrany veřejného zdraví, programů na podporu a rozvoj etnických skupin a dalších. Provází lidi v náročných situacích na cestě ke svobodě, ke kvalitnímu životu, na cestě k sociální, zdravotní i osobní stabilizaci.
Jan Kubový