V posledních měsících se objevily v mediích i ve veřejné diskusi zprávy o zvýšené agresivitě některých skupin dětí a dospívajících a o zpřísněných bezpečnostních opatřeních úřadů vůči nim. Dozvídali jsme se o zbraních zabavených ve školách, o nezvladatelných žácích, o nasazení bezpečnostních agentur během výuky, o napadeních spáchaných skupinkami mladých lidí v centrech měst a obcí a o mobilizaci policejních sil.
Ze zkušeností sociálních pracovníků naší organizace v posledním půlroce zase vyplývá, že někde vzrostl až o čtvrtinu počet případů, kdy jsou dětští a mladiství klienti našich sociálních služeb odesíláni do diagnostických ústavů a odtud k soudům, které jim jako „nenapravitelným“ nařizují trvalé umístění v ústavech výchovných. V institucionální praxi tak vnímám více než dříve příklon ke kontrolním a trestajícím mechanismům. Tendenci k represi a k „rychlým řešením“ považuji za nefunkční a takto vyhrocený obraz chování části mladých lidí za nevyvážený a nespravedlivý.
I my ve Společnosti Podané ruce o.p.s. pozorujeme u našich klientů např. v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež v současné, post-covidové době zvýšený temperament, nevybitou energii, frustraci a větší sklon k expresivnímu a někdy konfliktnímu jednání a i my máme možnost udělit klientovi sankci za porušení pravidel např. v podobě zákazu účasti na skupinových volnočasových aktivitách. Tyto sankce v omezeném množství v dobře zdůvodněných případech využíváme, nicméně pouze jako krátkodobý doplněk k dlouhodobé individuální sociální práci s daným klientem na těch vzorcích jeho chování, které jsou rizikové. Individuální forma podpory je klientům dostupná za jakékoli situace, dveře našich služeb zůstávají vždy alespoň částečně otevřeny. Vedle přetlaku energie a agresivity jsme v našich službách svědky i opačné reakce na „lockdowny“ – setkáváme se s uzavřeností klientů, s apatií k jakýmkoli snahám o zlepšení své situace (např. prospěchu ve škole), s bezradností a s úzkostmi.
Zatímco problematické chování mladých lidí na veřejnosti je hojně medializováno a úřední moc vzápětí přichází s radikální kárnou reakcí, psychické problémy dětí a mladých lidí jsou skryté a pro jejich řešení, např. navýšení kapacit psychologické a terapeutické pomoci a dalších sociálních služeb, zatím z mého pohledu účinná iniciativa veřejných institucí spíše chybí.
Pozornost české i evropské společnosti se v roce 2022 zaměřuje na nové problémy spojené s válečnou mezinárodní situací, s energetickou a ekonomickou krizí a zapomínáme, že sociální důsledky „lockdownů“ stále přetrvávají, budou tu s námi několik dalších let a je třeba se jim odborně a s pochopením věnovat. Z důvodu covidových zákazů, omezení společenského života a uzávěry škol zažívaly děti a mladí lidé v posledních dvou letech bezprecedentní bariéry ve svém osobnostním i sociálních rozvoji. Některé formativní okamžiky svého dětství a dospívání nemohli prožít buď vůbec, nebo jen „napůl“.
Dětští a mladiství klienti našich sociálních služeb přečkali toto období s o to větší zátěží, že pocházejí většinou z rodin s problematickými vztahy a byli tak mnohdy nuceni setrvat dlouhodobě v konfliktním rodinném prostředí, absence zavedeného denního režimu udávaného pravidelnou školní docházkou pak vedla ke ztrátě běžných návyků a struktury prožívání dne. Hledání vlastní identity, vymezování hranic vůči okolnímu světu a hledání místa v něm, navazování nových vztahů včetně těch prvních partnerských a experimentování (v tom dobrém slova smyslu) vlastní procesu dospívání tak museli mladí lidé „odložit“. V domácí izolaci propojené s vnějším prostředím jen přes internet a sociální sítě neměli jinou možnost.
Na jaře 2022 jsme se mohli po dlouhé době opět zvolna „nadechnout normality“ a nemělo by být překvapením, že se mladí lidé snaží „vše dohnat“ a „upustit páru“, stihnout zážitky, o něž byli covidovými opatřeními připraveni. Nevybitou energii a frustraci odreagovávají někteří z nich bohužel i rizikovým způsobem právě ve veřejném prostoru.
Za překročení pravidel nebo zákona by samozřejmě měl přijít výchovný a konstruktivní postih, nicméně jako součást širších opatření a nástrojů, které mají post-covidové problémy řešit, které nechávají dveře i v kritických situacích alespoň částečně otevřené a které vytvářejí i podmínky pro uvolnění a seberealizaci.
Sociální služby hrají v tomto ohledu důležitou roli. Společnost Podané ruce o.p.s. může v oblasti sociální prevence ve veřejném prostoru týkající se dětí a mladých lidí nabídnout terénní práci. Naši terénní pracovníci vyhledávají skupinky dětí a mladých lidí na hřištích, v parcích, ve vnitřních blocích domů, v různých skrytých zákoutích i na ulicích a na náměstích a nabízejí jim smysluplné aktivity, jejichž prostřednictvím lépe strukturují jejich volný čas a snaží se korigovat jejich případné excesivní jednání, nabízejí vstřícný přístup a porozumění pro jejich komplikovanou situaci, naslouchají jim a pracují s nimi pravidelně a dlouhodobě. Terénní pracovníci jsou tak klientům průvodci při zvládání post-covidových dopadů přímo tam, kde může k problémům dojít. „Odemykání lockdownu“ a hledání správného „klíče“ k návratu k běžnému životu je úkol pro celou společnost a opatření přijímaná za tímto účelem ve veřejných politikách na celostátní, krajské a městské či obecní úrovni by měla být vyvážená.
Petr Huptych,
vedoucí Oddělení odborných služeb v Olomouckém kraji I.
Tel. 775 110 476, mail: huptych@podaneruce.cz