Pandemie Covid-19 zasahuje děti a mládež více, než se zdá

Co formuje člověka a následně i společnost největší měrou? Je to dětství? A jak dnes, za současné situace, dětství vypadá? Nad tím se zamýšlí týmy Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v Jihomoravském kraji a jejich vedoucí Robert Hořava.

Dnešní doba nám, sociálním pracovníkům, nepřináší jen četná omezení, ale také výzvy, otázky a důvody k zamyšlení. Máte dojem, že jsou koronavirem a současným stavem ve společnosti ohroženi jen lidé staří a nemocní? Omyl! Strádají i děti. Pouze nemají svůj hlas. Sice všichni známe Gretu Thunbergovou, ale kolik takových dětí, kterým se dostalo veřejného slyšení, na světě je? Hlasy dětí, o kterých chceme mluvit, slyšet nejsou, možná i proto, že není nikdo, kdo by je chtěl poslouchat.

Pro všechny starosti a problémy současné doby na naše děti zapomínáme. V situaci, kdy si ani my sami nejsme schopni uvědomit veškeré důsledky nynějšího stavu, to po našich dětech nemůžeme chtít. Děti nemohou nést zodpovědnost za svůj vývoj, ke kterému jim často chybí vzory i opora těch, kteří by jim s tím mohli – a vlastně měli – pomáhat.

Kontakt omezený pouze na sociální sítě není v žádném případě dostačující. Lidé jsou od dětství formováni svým okolím a sociálním prostředím. My dospělí jsme zažívali normální dětství plné sociálních kontaktů a vlivů, které nás formovaly. Naše děti však nyní právě tohle zažívat nemohou. Na virtuální svět jsou sice zvyklé, ale rizika jeho vlivu si ne vždy dokážou uvědomit. Je na nás, abychom jim to trpělivě vysvětlovali.

Představte si vývoj 13-leté dívky, která následkem “výchovy” agresivním otcem hledá při křiku a bití místo, kam se postavit, aby druhou ránu nechytila o nábytek. Jak bude asi vnímat vztahy 14-letá dívka, pokud si stěžuje matce, že ji při koupání otec osahává, a matka odvětí, aby toho nechala, že už je přeci velká. Matka situaci odmítá řešit ze strachu, “co s nimi bude”. Otec přece nosí peníze a v době pandemie by byla finanční nejistota zničující. Jak bude vypadat dospělost 12-letého hocha, který každý den vypije dvě piva a rodičům to nevadí, protože se sami doma opíjejí každý den?

Dokážeme si představit, jakým způsobem bude probíhat život dětí, které se každodenně potýkají s obrovským stresem? Kdo se stará o děti, které se přes všechny zákazy potulují po ulicích, kolem obchodních domů, v parcích, pijí alkohol a užívají drogy? Tyto děti nemají zájem cokoliv řešit – stejně jako jejich rodiče, kteří většinou mohou za to, jak jejich děti fungují. Těmto dětem přijde užívání alkoholu a cigaret naprosto normální a naopak se staví s odporem vůči společnosti, která jim to vytýká. Naučily se to doma a ve svém blízkém okolí. Je správné jim to vyčítat?

Sociální izolace více než dříve vede k mylnému výkladu toho, co je běžné. Děti se teď více setkávají s tím, že pití alkoholu, násilí, neplnění povinností apod. je normální, a podle toho se chovají. Naše služba se na tyto děti zaměřuje, poskytuje jim pomoc a oporu a pomáhá jim, se za sebe postavit. Díky naší práci se daří tvořit mosty mezi nimi a společností, která je často přehlíží až do doby, kdy se začnou chovat, jak od nich očekává. Současný stav ale přináší mnoho limitů, se kterými se musíme vyrovnávat. Naše práce se jako na mnoha jiných místech přesunula do virtuálního světa. Mnoho dětí, ale žije na pomezí. Nemohou žít v reálném světě, který je právě zavřený, ale nemohou žít ani v tom virtuálním, protože často nemají vybavení či připojení k internetu. Bývají to právě ty děti, které vidíme v parcích, obchodech, děti, které nemají domov, do kterého by se rády vracely. S těmito dětmi pracujeme, ale v této době se k nim dostáváme velice obtížně.

V naší práci se za současné situace setkáváme daleko častěji s tím, že děti zažívají neadekvátní zacházení, které spěje k jejich nevhodnému vývoji. Tento fakt přičítáme právě současnému stavu ve společnosti. Nejde pouze o krizi spojenou s pandemií, ale o zvyšující se počet lidí ohrožených chudobou, domácím násilím a ztrátou domova. V takových rodinách vyrůstá část generace, která neumí zacházet s penězi, nezná pracovní návyky a užívání alkoholu a drog je pro ni normální součástí života.

Dnes je třeba pod pojmem ohrožené děti vnímat nejen děti z ulic, ale i děti z běžných rodin. V současnosti jsou totiž ohrožené všechny děti. Děti jsou vystavené extrémním podmínkám, narušujícím jejich zdravý vývoj. A to vše za situace, kdy jsou jejich rodiče vystaveni velkému ekonomickému i duševnímu tlaku. Navíc jsou nuceni převzít i roli vzdělávacích institucí. Děti jsou pak ohroženy odloučením od svých vrstevníků a ztrátou režimu a pravidel, které jim normálně škola zprostředkovává. Jsou odtrženy od volnočasových aktivit, kulturních akcí a sportu.

Říká se, a pravdivě, že děti jsou budoucností národa. Věnujme se proto našim dětem. Pokusme se jim nahradit to, o co přicházejí. Zkusme si uvědomit, že nejde jen o vzdělání, ale především o to, jak je současné sociální vztahy formují k dospělosti. Pokusme se pracovat na tom, aby mohly všechny děti prožít budoucnost zbavenou strachu, budoucnost, ve které budeme chtít žít, takovou budoucnost, na kterou se můžeme těšit.

Robert Hořava a kolektivy NZDM v Blansku a NZDM v Brně

 

Kontakty:

Společnost Podané ruce, o.p.s.

Robert Hořava

E-mail: horava@podaneruce.cz